Rover 414i
obsah : 1400 cm, 16V
výkon : 76 kW
rok výroby : listopad 1998
Koupili jsme ho na podzim 2005, dneska stojí u bývalé paní na dvoře. Já s ním najel jen pár tisíc km.
Výbava : servo, ABS, 2 x airbag, sedadlo řidiče výškově stavitelné, centrál s DO, přední okna v elektrice
V létě 2005 jsme dospěli k rozhodnutí obměnit náš rodinný vozový park. Po té, co mi v práci obměnili Škodu Felicii 1,3 Mpi po pěti letech provozu a nájezdu 224000 km za nový Renault Thalia 1,4 16V a s kamarádem jsme po pěti letech udržování vyměnili Škodu Octavia model 1963 za v slušnějším stavu jsoucí model 1962 byl ostatně náš Fiat Tempra Combi 1,6 i služebně nejstarším vozem na dvoře. Přes své nesporné výhody, jako obrovský a velmi dobře přístupný zavazadlový prostor, pohodlné sedačky, pozinkovanou karoserii a střešní okno, po osmi letech provozu u nás nazrál jeho čas.
Už mu taky bylo čtrnáct let, což je na auto až dost, konec životnosti mnoha součástek už se blížil, a hlavně manželka se rozhodla dát vale MHD a dojíždět do práce vozem. Fiat byl ochoten při jízdách po městě spoknout kolem 10 l / 100 km a úroveň výbavy už nenaplňovala naše představy o zajištění pasivní bezpečnosti. Poslední kapkou bylo, když o zadní nárazník dobrzdil motorkář a cena nového zadního nárazníku se blížila hodnotě celého auta. Malé množství kombíků v provozu nedávalo druhovýrobcům důvod pro výrobu náhradních dílů. Nakonec jsem jednoho kombíka objevil na autovrakovišti a nárazník získal téměř za symbolickou cenu.
A tak jsme si sestavili požadavky na jiný automobil . Neinklinovali jsme k žádnému konkrétnímu typu, takže jsme se rozhodovali podle výbavy , ceny a stáří. Cena byla jasná, z výbavy jsme se rozhodli minimálně pro 2 x airbag, ABS, servo, centrál, motor 1,4 – 1,6 s ohledem na cenu povinného ručení a víceventilovou mechaniku. U služební Thalie mě překvapil rozdíl výkonu čtrnáctistovkového motoru oproti téměř obsahově stejnému osmiventilovému Mpi u Felicie. Prvním rychlým pohledem na dostupné vozy na trhu jsme došli k roku výroby 1997 – 1999.
Nejsme nějak zatíženi konkrétní značkou, jsem zvyklý jezdit s čímkoliv.
A začali jsme vylučovat – Felicie, Punto.
Dostali jsme tip na Fiat Brava. I jsme si vyzkoušeli jednu červenou Bravu 1,4 12 V, ale nějak nás to neoslovilo. Další tip byl Ford Escort. Prošel jsem pár inzerátů a jeli jsme se na jednoho podívat. Auto bylo ale jednak starší, než tvrdil prodávající, jednak se nám tahle 1,6 16V Ghia moc nelíbila technicky, ale hlavně nás to auto nijak neoslovilo.
I hledali jsme další escorty a hledali další typy aut se stejnými parametry. Renault Megane, Opel Astra. Prcky jako Peugeot 106 nebo Citroen Saxo jsme zavrhli. Japončíci drazí, do Korejců se nám také nechtělo. A mezi těmi různými auty se objevil Rover 200. Pod tímto označením jsem si neuměl nic představit. I hledal jsem informace a zjistil ledasco o Roveru 200 a větším typu Rover 400. Ale dál jsem hledal escorty, s manželkou jsme prošli i pár autobazarů a množství jich zhlédli. Žádný nás však neoslovil. Když vypadal dobře zvenku, nevypadal dobře odspoda a naopak. A tak jsme hledali dál a byli překvapeni, jak si ani s připravenými korunkami nejsme schopni opatřit vozidlo, které by odpovídalo našemu zadání a zároveň nás chytlo za srdce.
Manželka hledala nezávisle a najednou od ní přišel k mému překvapení e-mail : „Co Rover 200 ?“
Tak jsem se hned za jedním rozjel. Podle oken rok 96, podle prodejce 98. Podle prodejce nebouraný, ale blatník byl v jiném odstínu. Ale to auto se mi zalíbilo. 2 x Airbag, ABS, posilovač, hliníková kola, alarm s dálkou a vůně exotiky. Tohle auto si na parkovišti před hypermarketem nespletete. To bylo prima u Fiatu. Vylezete z hypermarketu, rozhlédnete se, během pár vteřin okem zaměříte charakteristické tvary a jdete najisto. U Felicie i u Thalie už se mi stalo, že jsem se dobýval do cizího auta a když někde vyzvedávám dceru nebo manželku, bedlivě se rozhlížejí, jestli opravdu nastupují ke mně.
U Roveru 200 jsem pochyboval o jediném – jestli by byl schopen pojmout velký měsíční nákup. Velikost zavazadlového prostoru se hodně blížila Felicii a tam jsme měli za sebou pět let prostorových problémů. Oproti tomu u Thalie je kufr jedinečný. Ona vypadá jako malinké auto, ale na dovolené jsme měli vedle sebe vyskládány Formana, Felici Combi a Thalii. Délka prakticky stejná a co do objemu zadní části byla sice Thalie o něco nižší v partii nad zavazadlovým prostorem, ale rozdíl byl pár centimetrů.
A tak jsem zkusil domluvit návštěvu a podívat se na Rover 400.
První, který jsme si prohlédli, byl sedan. Rover vůbec je nezaměnitelný zepředu, ale takový hatchback a tourer je zboku a zezadu zaměnitelný s Civicem. Sedan Rover 400 je specifický ze všech stran.
Posezení uvnitř bylo úplně jiné než u Escorta nebo Bravy, cítili jsme se uvnitř jako v Tempře, takže tak, jak jsme byli už celých dlouhých osm let v autě zvyklí. Auto byla 1,6 16 V, navíc s klimatizací , zrcátky v elektrice, střešním oknem v elektrice a kotoučovými brzdami vzadu. Jelo pěkně, slušný zátah, klimatizace klimatizovala, brzdy brzdily slušně zostra. Motor pod kapotou jako nový, něco málo přes 100000 km, dole nic neteklo, výfuk jako nový. Jenže podle oken to zase nebyl r.98 ale r.96, a lemy zadních blatníků byly chyceny korozí. Vzali jsme si čas na rozmyšlenou a zkoušel jsem zjistit, zda by se lemy daly opatřit nové. Známí, na které jsem se obracel a kteří v oblasti aut podnikají, mě od tohoto typu zrazovali. Obtížná dostupnost náhradních dílů, jejich vysoká cena... Vzal jsem si jejich náměty k srdci a řekl jsem si, že si musím najít auto, které bude vypadat co nejlépe, bude již na první pohled vyžadovat co nejméně oprav, a nemusí mít až tak bohatou výbavu navíc – čím víc serepetiček, tím spíše něco klekne.
A druhý Rover 400 byl takový. Skutečně rok 98, navíc uvedený do provozu 30.12. v Německu. První majitel autosalon, který ho zřejmě měl vystavený na prodejně. Auto bylo totiž záhy odhlášeno a znovu přihlášeno v únoru 2000. Mělo v tu dobu najeto 5000 km a měnilo majitele za paní Sybillu. Zvenčí bylo pěkně vyleštěné, dveře lícovaly, všechna okna r.98, na tlumičích originální polepky z výroby, uvnitř auto čisté, nepotrhané, kufr čistý, i místa, kam se při úklidu ani nedá dostat, čistá jako z výroby. Na tachometru 78000. 1,4 , 16 V, bez klimačky, šíbru a elektrických zrcátek, ale jinak vše, co jsme požadovali. Zkušební jízda nás nadchla – auto šlo za plynem, nikde nic nemlátilo, drželo stopu. V zatáčkách sedělo bravurně, posez nizko, skoro jako ve sporťáku. Barva byla tmavě zelená, jak se na správné anglické auto sluší a patří. Líbilo se nám. Pak přišla ta hrozná chvilka rozhodování – koupit – nekoupit. Přeci jen nejde o pár korun.
A tak jsme ho koupili a odvezli si ho do Prahy.
Jak to už bývá, brzy opadla prvotní euforie.
Výfuk byl trochu hlučnější, ale nejednalo se o tunning. No nic, známý ho za mrzký peníz vyvařil. Ovšem cestou od známého domů jsem auto uvařil. Jsem lempl, vodu jsem mohl zkontrolovat, bylo jí málo.
Vodu jsem dolil a další den jsem se vypravil na evidenční prohlídku. A v pravé pražské zácpě jsem motor znovu uvařil. To už bylo na pováženou. Vodu jsem znovu dolil a jal jsem se zjišťovat závadu. Protože evidentně nesepl ventilátor chladiče, začal jsem u něho. Pojistka byla přepálená. Zkusil jsem otočit lopatkami a nic. Ventilátor šel ven a po připojení na zdroj jsem zjistil, že někdy běží a někdy ne. Otevřít se ta věc nedá a tak jsem zakusil první kolo shánění náhradních dílů na Rovera. Ventilátor jsem nakonec sehnal z vrakoviště. Voda se však ztrácela dál a do výměny těsnění pod hlavou se mi moc nechtělo, takže jsem hledal, kde by ještě mohla utíkat. Občas jsem někde utáhl nějakou sponu, také jsem zjistil, při jakém náklonu auta během parkování se voda neztrácí vůbec, ale to nic neměnilo na tom, že bylo třeba dolévat a dolévat. I zakoupil jsem nakonec těsnění pod hlavu a sadu šroubů. A napsal jsem původní majitelce do Německa, jak byla s vozem spokojená, kolik najezdila kilometrů a na jaké závady bych se měl připravit.
Její odpověď byla tak trochu šokem – s autem byla spokojená, za pět let jí ani jednou nenechalo na holičkách, ale přeci jen už potřebuje nějaké opravy, které jí v Německu spočetli na dva tisíce EUR. Ztrácí se voda, je třeba vyměnit ventilátor chladiče, chladič, výfuk a na při 150000 km by to chtělo udělat rozvody.
Takže auto má najeto o dost víc. Co teď ? Spojil jsem se s prodávajícím bazaristou, který se k ničemu nehlásil - údajně netušil, že by něco mohlo být jinak. Soudit se ? Běh na dlouhé trati s nejistým výsledkem a auto je v rodině potřeba. Tak se na to koukněme z jiné strany. Ventilátor už jsem vyměnil, výfuk vyvařil. Chladič sice nic moc, ale ještě neteče. A voda se ztrácí zřejmě skrze těsnění pod hlavou, keré už mám.A rozvody bych stejně dříve nebo později, spíše ale dříve, měnil. Když jsem to nasčítal v cenách originálních dílů Rover + práce ve značkovém servisu v Německu, byl jsem plus mínus na dvou tisících Eurech.
Rovera jsem postavil na dvůr svého spřízněného mechanika, který už mi udržoval v chodu Tempru. Nechal jsem ho vyměnit těsnění pod hlavu a rozvody, a samozřejmě, kdyby přišel na něco dalšího neodkladného, tak se dohodneme. Víc jsem mu ke stavu auta neříkal, byl jsem zvědavý na jeho mínění.
Auto bylo na dílně čtyři dny. Pro mechanika bylo základním problémem, že tenhle konkrétní typ auta ještě neznal a dílenské informace se mu sháněly podle jeho slov dost těžce. Z auta však byl unešen, detaily o jeho zkušební jízdě jsem nezjišťoval, snad i raději, protože byl nadšený z výkonu auta zvláště ve vysokých otáčkách. Auto budilo rozruch i v dílně, hojně bylo okukováno majitely ostatních, v dílně opravovaných „běžných“ vozidel. Zásadní informace pro mě byly ty, že ventilátor normálně spíná, chladič opravdu ještě vydrží, brzdy jsou v pořádku, voda se už neztrácí, kladky byly jako nové, s obdivem vyprávěl o zavěšení náprav, a že technický stav skutečně odpovídá ujetým kilometrům na tachometru. Těm stočeným šedesáti tisícům se zdráhal uvěřit.
V tu chvíli jsem se konečně stal hrdým vlastníkem Roveru.
No, moc si ho neužívám, to je pravda. Jezdí s ním manželka a já jí v podstatě pouze každý den couvám do dvora, protože se bojí nechat našeho aristokrata přes noc na ulici. Jízda popředu ( pro benzín – do sběrného dvora s odpadem by se na takový stroj neslušelo, na to zbývá služební Thalie ) je pro mne velkým svátkem.
A jak jsem si už dávno myslel, že mi vlastnictví auta nemůže přinést nové pocity, tak už jsem změnil názor. Rover je například jediné soukromé auto, kterému je díky jeho nezaměnitelnosti tolerováno parkování na firemním parkovišti u manželky v zaměstnání.
Bohužel, také je předmětem rodinných rozmíšek v okolí typu : „Táto, ty mi nesvěříš ani tu naší pitomou Fábii a podívej, jaký fáro támdleten pořídil své manželce“ . Občas se i s některým takovým chlapem potkám, ale nevyčítají mi, jak bych čekal, že frajeřím s plechovkou za pár korun. Spíš dokazují, že my chlapi jsme, co se aut týče, jako malí kluci. Řeč se stočí většinou na témata kolik to točí, jak to sedí, kolik to žere a většinou to končí konstatováním , že Anglie je zkrátka Anglie, kampa se na to hrabe škůdka. Jen upozorňuji, že to nepadá z mých úst. Ostatně, Škodovka je u nás stále obyvatelem garáže, a ani anglický aristokrat s tím nic nezmůže.
A co v budoucnu po čtyřstovce ? Po očku se ohlížím za Rovery 75. To už je jen krůček k Jaguaru. Takže, když jsem tak jako manažer v kontaktu s obchodními partnery, a ti, s trochou ironie, říkají : „Tak nažhavte Jaguara a jste tu z Prahy za chvilku“, tak, safra, což tak ...?
Základní informace o voze :
Rover 414, motor 1,4 l, 16 V, 76 kW
Provedení karoserie : Sedan
Země první registrace : Německo
Počet předchozích majitelů : Podle německých a českých dokladů 3, ovšem s tím,že v Čechách bylo auto 14 dnů vlastnictvím překupníka a prvním majitelem v Německu byl autosalon, kde se s autem prakticky nejezdilo
Rok výroby : 11 / 1998, barva tmavě zelená metalíza
Nájezd km : při koupi (přelom srpna a září 2005 ) 137 500 km, nyní ( leden 2006 ) 142 000 km
Výbava standardní : 2 x Airbag, ABS, výškově stavitelné sedadlo řidiče, stavitelný volant, stavitelná opěra bederní páteře u řidiče, elektrická okna vpředu, alarm + centrál s dálkovým ovládáním, litá kola,
Provedené opravy : výměna ventilátoru chladiče, vyvaření výfuku, výměna rozvodového řemenu, výměna těsnění pod hlavou + šrouby, výměna oleje a nemrznoucí směsi
Provedené úpravy : výměna žárovek v potkávacích i dálkových světlometech za homologované žárovky s namodralými baňkami